-
Staré začátky vs. nové konce
Zase a znovu. A zase stejně. Můžou počáteční rituály našich snažení a tužeb mít jiný výsledek, než když jsme to zkoušeli posledně? Spousta seberozvojových příspěvků by Vám odpovědělo, že pravděpodobně nikoliv. Výstupy z komfortní zóny a dále už to známe. Jiní moudří by ale řekli, že život je hra čísel, je jen důležité to dál…
-
Domýšlením rovnou do pekel
Jsem přesně ten typ člověka, který každou situaci analyzuje. Pokud tedy zrovna nežiju na autopilota, to pak samozřejmě nepřemýšlím vůbec. Na situace poté ve velké většině případů nahlížím z pohledu okolních osob. Ať už rodiny, přátel, nebo prostě kolemžijících, třeba na zastávce. Říkám si pak: „tohle bylo fajn,“ „někdo nebo někdo jiný si o mě…
-
O spolubydlení
Nápad na toto téma už nosím v hlavě velmi dlouho. Chtělo se mi o těchto zážitcích psát pokaždé, když mě spolubydlící naštvali. Ikdyž abych byla přesná, tak je to „naštvaly“. Ale už je mi to buřt. Teď už s nikým, kdo nerespektuje mé hodnoty, sdílet domov nemusím. Stejně jsem si o ten respekt neuměla říct.…
-
Relace a jejich využití
Vztahy jsou jedna z nejsložitějších věcí v moderní společnosti. Řeší se vztahy v rodině, v práci, mezi kamarády, řeší se vztahy mezilidské i mezinárodní. A vyhraje ten, kdo jim všem porozumí, přestože zcela pochopit je nezvládne nikdo. Jinak je tomu v matematice. Tam je vztah mezi dvěma prvky množiny velice dobře definován. Def.: Relací R…
-
Príbeh nekončí (těhotenství a mateřství)
Tohle téma je celé dost komplikované a věřím, že nejen pro mě. Vždycky jsem si myslela, že až na to všechno budu mít věk, až budu mít trvalý partnerský vztah (který někam povede), odstudováno a trochu praxe za sebou, tak to budu feelovat a budu na to stoprocentně připravená. Teď stojím před branami a nejsem…
-
Snídaně
Jsem rozhodně ranní ptáče, navíc gurmán a na chutné snídaně si opravdu potrpím. Když si vzpomenu na svoje období útěků ze studentského bytu (o tom zase někdy příště) a časté přespávání někde jinde, tuhle část dne jsem měla dost posunutou. Faktem je, že ikdyž jsem šla spát sebepozději, nejzazším časem procitnutí bylo i tak třeba…
-
Útěkový syndrom
Pokud můžu, vybírám si ze života duši hladící chvíle. Pečení při záznamu koncertu dvojice hrající na violoncello, snídani při svíčkách, kulmování si vlasů s představou, že se budu zase líbit o něco víc. A stále objevuju další. Je nádherné zjistit, že se seznam těchto radůstek stále rozšiřuje. Ale samozřejmě se i obměňuje v závislosti na…
-
Rodina
Ještě před několika lety bych nevěřila že to řeknu, ale rodina je pro mne něco posváného. Cítím se požehnaná, že už nemusím být a zvládat vše sama. Ať jsem kdekoliv, vždy se mám za kým vracet a taky bohužel před kým zvracet. To je vždycky trochu potupné, ale přála bych tu jistotu každému. Rodinou nemám…
-
Jistota jménem nezaměstnanost
Jako malá jsem nikdy nepřemýšlela, co mě bude živit. Ale když se mě dospěláci ptali, co budu dělat až budu velká, automaticky jsem odpověděla, že budu zpěvačka. Povídali, že mu hráli. Statistiky byly neúprosné, zpívej si ve sboru, ale uživit se zpěvem dokáže jeden člověk ze statisíce. Nikdy je nenapadlo, že bych zrovna já mohla…
-
Hlína, aneb cesta ke štestí
Je hlína, mít doma hlínu! Když jsem ještě bydlela na svém prvním studenstkém bydlení, kde nás bylo na bytě pět, tak jsme moc kytek neměly. Ano ano, neměly s ypsilonem, protože nás bylo pět holek. Takže strašná nuda, navíc poctivky až hanba, včetně mě. Ono taky udržet se v přírodovědném oboru není žádná sranda. Člověk…
Život bez ostrých loktů
— Slasti a strasti introverta v pasti —
Tak jsem/jsme tady!
No sláva, na to opravdu všichni čekali. Vzděláním jsem chemik, který je zvyklý dřít. Duší jsem ale kreativec s matematikem v zádech a neochvějnou touhou něco tvořit. A to je právě ten problém, něco tvořit. Ale co? Baví mě spousta zálib a ještě víc mě baví učit se další. Zjistila jsem ale, že během žití je to občas dost k nežití, tak se tady ze všech svých radostí i starostí občas vypíšu. Plus se čas od času objeví matematické okénko.